|
|
Kukátko a jeho 38letá historie
(článek poprvé zveřejněný k 20. výročí Kukátka v lednu 2004,
postupně aktualizovaný, naposledy v prosinci 2022 při vydání
posledního čísla 38. ročníku, které bylo možná poslední v
celé historii Kukátka)
V úvodním článku časopisu Kukátko v květnu 1985 se mimo
jiné píše o touze vydávat obecní časopis, o jeho poslání a
náplni i o rekordně krátké době přípravy prvního čísla. Z
iniciativy Jiřího Geisslera ml., Vojtěcha Dyka ml. a Daniela
Havlíka vznikla redakční rada, jejímiž dalšími členy se
stali Jiří Růžek, Ondřej Němec, Roman Cabálek, Vladěna
Nováková a Václav Hájek. Ani jeden z hlavních iniciátorů
netoužil po roli šéfredaktora, té se následně ujal Ondřej
Němec.
Redakční radě se podařilo zajistit
i další externí spolupracovníky. Grafickou úpravu titulní
strany navrhl František Bobek. Žlutá titulní stránka s
vyobrazením zámku z pohledu od školy byla používána pro
první a druhý ročník.
Od ledna 1987 změnilo Kukátko svůj vzhled. Na obálce v černé
barvě se objevila perokresba V. Brechlera z monumentálního
díla Augusta Sedláčka Hrady, zámky a tvrze Království
Českého, vydaného v roce 1889. Celkové řešení nové obálky
zpracoval výtvarník Michal Landa. V té podobě a nadále při
četnosti jedenácti čísel ročně vycházelo Kukátko řadu
dalších let – až do konce roku 1996.
Třináctý ročník přinesl změnu. Sice s využitím stejného
motivu, ale v trochu jiné grafické úpravě, s bílým okrajem,
vyšlo Kukátko poprvé na jaře roku 1997. Z měsíčníku se stalo
občasníkem s trochu nepravidelnou periodicitou – vyšlo
obvykle třikrát až čtyřikrát ročně.
Další změna obálky se datuje prvním číslem roku 2003.
Modrožlutá obálka z dílny firmy RTM a změna dosavadního
názvu “Kukátko” s podtitulem “dobřichovický zpravodaj” na
“Dobřichovické Kukátko” symbolizuje návrat k pevné
periodicitě. Ne sice měsíční, jako kdysi, ale čtvrtletní, a
to ve smyslu tradičního pojetí času v souvislosti s ročními
obdobími – jaro, léto, podzim, zima. Zdá se, že toto dělení
je vcelku v souladu s vnitřním životem takové komunity,
jakou je obec. Tato periodicita poskytovala rovněž možnost
využít většího tiskového prostoru (32 stránek místo
původních 16) a Kukátko s 32 stránkami a modrožlutou obálkou
vycházelo do konce roku 2006.
Velkou grafickou změnu zaznamenalo Dobřichovické Kukátko od
ledna 2007. Na titulní fotografii byl sice opět zámek –
tentokrát pohled ze směru od kostela – ale barevně a s tím,
že úvodní stránka Kukátka se bude měnit číslo od čísla. V
roce 2007 to byl zámek čtyřikrát jinak, od roku 2008 pak
byla titulní fotografie často spojená s tématem nějaké
události či článku uvnitř. Barevná nebyla jen úvodní
fotografie, ale první a poslední 4 stránky. Kukátko se
rozrostlo na 40 stran, z nichž 32 obsahovalo obvyklou náplň
Kukátka a 7 zbývajících (kromě barevné titulní stránky s
fotografií a obsahem) bylo inzertních. Tvůrcem nové grafiky
byl Radim Žůrek, který v roce 2007 a 2008 zajišťoval i
inzertní náplň. Po mnoha letech úspěšné spolupráce s
modřanskou Tiskárnou Kaliba, kterou však pan Kaliba na
přelomu roku 2006/2007 prodal a odešel z ní, se Kukátko
začalo tisknout v Ofsetové tiskárně SWL v Uhříněvsi.
Čtvrtletní periodicita Kukátka a střídání ročních období
bylo podtrženo i barevným odlišením jednotlivých čísel a od
jara do zimy se Kukátko odívalo do zelené, oranžové, bordó a
modré barvy.
Relativně už jen kosmetickou změnou byl přechod do tiskárny
Grafotechna Plus ve Stodůlkách od letního čísla 2013 a
počínaje podzimem začalo Kukátko vycházet s barevnými
fotografiemi na všech stránkách. Základní počet 40 stran se
občas rozrostl na 44 nebo 48, vyšlo i 52 stran.
Od roku 1994, kdy Obecní úřad začal vydávat vlastní
Informační list zajišťující základní servis aktuálních a
praktických informací, došlo logicky i k částečně proměně
obsahu Kukátka. Základní spektrum přirozeně zůstalo
zachováno, Kukátko se však díky tomu mohlo více věnovat
obecnějším a nadčasovým tématům, reflexi a rekapitulaci
dobřichovického dění, historii obce, kultuře, významným
osobnostem, které v obci žily či žijí nebo k ní měly nějaký
vztah apod. Což přirozeně neznamenalo resignaci na zajímavý
aktuální materiál, ale dalo navíc možnost pojmout jej s
větším nadhledem. Spektrum témat nebylo nikdy definitivní a
občas se dařilo přinést čtenářům další cenné informace o
zkušenostech odjinud, zajímavých projektech zabývajících se
životem obcí jako je ta naše, o fungování neziskových
organizací, občanských sdružení apod.
Redakční rada se průběžně obměňovala. V roce 1987, kdy byli
Jiří Geissler a Ondřej Němec na roční vojenské službě,
pracovala ve složení Jiří Matl, Jiří Růžek, Vojtěch Dyk ml.,
Daniel Havlík, Marcela Hendrichová (dnes Němcová), Miroslava
Kolínová (dnes Člupková), Vladimír Czumalo. Odpovědného
redaktora zastupoval Daniel Havlík. Pravidelným
spolupracovníkem redakce byl několik let Jan Neubert.
Převratné události konce r. 1989 nezůstaly bez vlivu na
složení redakční rady Kukátka. Z předchozí sestavy zůstali
jejími členy po roce 1990 Jiří Matl, Vojtěch Dyk ml., Daniel
Havlík, Vladimír Czumalo a Ondřej Němec, novými členy se
stali Jiří Simandl a Alena Šarounová. V roce 1992 přibyla
Magdalena Kadlecová, ubyli Ondřej Němec, Vojtěch Dyk ml. a
Jiří Simandl. Od roku 1993 byl předsedou redakční rady Jiří
Matl. Redakční rada od tohoto roku pracovala ve složení Jiří
Matl, Magdalena Kadlecová, Emil Calda, Vladimír Czumalo a
Daniel Havlík. V tomto složení docházelo v dalších letech
již jen k malým změnám – např. v roce 1998 přibyl na cca
jeden rok do redakční rady Petr Musil, v roce 2001 ukončil
spolupráci Vladimír Czumalo. V roce 2002 však přece jen
došlo k větší změně ve složení redakční rady. Odešla z ní
sice Magdalena Kadlecová, nově však přišli Hana Škapová,
Vladimír Bezděk, Jana Váňová a Petr Havlík. Petr Havlík
spolupráci brzy ukončil, po několika letech redakční radu
opustila i Hana Škapová. Redakční kolektiv se ustálil ve
složení Jiří Matl, Vladimír Bezděk, Emil Calda, Daniel
Havlík a Jana Váňová. V roce 2012 jej rozšířil Pavel Kosatík,
v roce 2018 Alžběta Šenkyříková, jejíž příjmení se právě v
tomto roce změnilo z rodného Gavriněvová. Redakční rada vždy
byla otevřeným kolektivem a další zájemci byli vítáni. Ze
všech jednání redakční rady v letech 1985–1987 existují
podrobné písemné zápisy. V pozdější době se jména všech
členů redakční rady začala objevovat v tiráži časopisu.
Jediným ze zakládajících členů, který byl u vydávání Kukátka
po celých 38 let, je Daniel Havlík.
Členové redakční rady rádi vzpomínají na odezvu na některé
články zveřejněné před listopadem 1989, na pozvání ”na
kobereček” k předsedovi nebo tajemníkovi tehdejšího MNV, na
tajné nahrávání příslušných rozhovorů na magnetofon v
příruční tašce a strach, že se vše prozradí cvaknutím
magnetofonu, až dojde kazeta, na hrozby stažením celého
čísla, na vydání bílé “cenzurované” stránky apod.
Kritizovanými tématy byly mimo jiné fiktivní rozhovory s dr.
Hlemýžděm, články podepisované pseudonymem R. Wagner
působily jako červené trenýrky na kohouta, neboť zoufalá, až
obsedantní touha zjistit pravé jméno autora působila
funkcionářům na různých úrovních zjevně bezesné noci.
Napínavý byl boj redakce proti stavbě nového mostu přes
Berounku ústícího do Jugoslávské ulice hned vedle mateřské
školky a zdravotního střediska, ovzduší „houstlo“ po
jakékoliv kritické zmínce o činnosti MNV. Vzpomínky na Hlas
Dobřichovic, vydávaný na konci 60. let minulého století,
vzbuzovaly na MNV zjevně panickou hrůzu, což nemohlo mít
jiný výsledek, než že se redakce o svých předchůdcích
snažila dozvědět co nejvíce. Ostatně exempláře se vynořily
ze soukromých archivů, bývalí redaktoři byli sousedy
potkávanými dnes a denně. Velmi úsměvné je rovněž probírat
se historickou korespondencí. Třeba mezi redakční radou
časopisu Kukátko a Místním národním výborem v
Dobřichovicích. Například v dopise z 5. 7. 1986 píše
redakční rada radě místního národního výboru odpověď na
dopis, v němž rada vyjádřila nespokojenost s některými
uveřejněnými články. Redakční rada Kukátka v dopise
vysvětluje svůj pohled na svobodu místního tisku a pomáhá si
sovětskou perestrojkou a citátem z rozhovoru s akademikem
Afanasjevem, šéfredaktorem listu Pravda, který se tehdy stal
inspirací k debatám o řadě do té doby tabuizovaných témat. I
na tom je vidět vývoj místního časopisu. Kukátko
předlistopadové balancovalo na hraně mezi závislostí na
finančních dotacích z MNV, ONV a dalších institucí a
nezávislostí názorovou, o niž nikdy nepřestalo usilovat a
kterou si v daných poměrech přece jen dovedlo nějak
prosadit. Kukátko polistopadové ztratilo atraktivnost
určitého nebezpečí, dostalo magický dar svobody a možnost
přinášet užitečná témata a většinou i politickým tlakem
nefiltrované informace. Vždy se snažilo nalézat způsoby, jak
s tímto vzácným darem nakládat k obecnému dobrému. Obsah
časopisu i jeho financování je nyní zcela v rukou vydavatele
(což byl po mnoho let Daniel Havlík prostřednictvím
společnosti Dobřich s.r.o.). Ten však ponechával redakční
radě volnost ve volbě i zpracování témat, a tak obsah i
rozsah časopisu záleží na umu a fantazii dobrovolných
redaktorů, odezvě čtenářů a aktivitě externích dopisovatelů.
Všem, kteří se na přípravě uplynulých ročníků Kukátka
jakkoli podíleli, ať už jako členové redakční rady nebo
inspirátoři či autoři textů, přepisem, korekturami, nápady,
radou, záštitou i kritikou, všem pomocníkům při pracném
skládání a sešívání, roznášení, distribuci, prostě všem,
kteří na Kukátko za těch dlouhých i ďábelsky krátkých 38 let
nezanevřeli, patří vděčnost a pokorné poděkování. Též
čtenářům za zájem, trpělivost a toleranci.
Po letech vydávání cca 500 čísel jedenáctkrát ročně a jejich
prodeji na stáncích vycházelo dalších mnoho let
Dobřichovické Kukátko nákladem 1.400 kusů (od roku 2016
1.500 kusů) a bylo zdarma distribuováno do všech domácností.
Platilo, že pokud jste ho neobdrželi vždy do poloviny
března, června, září a prosince, bylo na místě se po něm
ptát u kteréhokoliv člena redakční rady.
Kukátko má od roku 2016 svůj profil na Facebooku, kde jsou k
nalezení zajímavé aktuality a kde je možno vésti o časopisu
a jeho náplni rozličné debaty. Profil najdete na adrese:
https://www.facebook.com/kukatko.
Všechna vydání Kukátka od roku 1985 lze nalézt na
internetových stránkách vydavatele www.dobrich.cz a vydaná
čísla od roku 2004 též na stránkách města www.dobrichovice.cz.
Na obou místech je také k dispozici tato historie vydávání.
Dnes to zní neuvěřitelně, ale kdysi jsme Kukátko skutečně
slepovali z na stroji napsaných článků a rubrik a takový
polotovar jsme vozili fyzicky do tiskárny. Později jsme do
tiskárny vozili textový soubor a obrázky. A až na přelomu
let 2004 a 2005 jsme disponovali konečnou verzí Kukátka v
pdf souboru, kterou bylo možné zveřejnit před vlastním
vytištěním Kukátka. Od roku 2005 jsme elektronickou verzi
Kukátka začali rovněž rozesílat e-mailem, přičemž databáze
příjemců se postupně rozrůstala. Jakýkoliv zájemce se mohl
na redakční adrese kukatko@dobrich.cz (nebo případně na
daniel.havlik@dob-invest.cz) přihlásit a do databáze byl
zařazen. Pokud někdo Kukátko dříve elektronicky dostával a
později již nikoliv, stačilo sdělit novou e-mailovou adresu,
abychom ji v seznamu opravili.
Při aktualizování textu výše u příležitosti různých kulatin
Kukátka jsme mnohé formulace uváděli v přítomném čase. Dnes
jsme většinu změnili na čas minulý. Proč? Několikrát v
minulosti jsme zvažovali, zda vydávání Kukátka neukončit.
Vždy jsme zahnali chmury a pokračovali. 15.7. t.r. však
náhle zemřel dlouholetý předseda redakční rady, fakticky
šéfredaktor, Jiří Matl. Podzimní číslo jsme vydali bez něj,
stejně jako toto zimní. Ale Jirkův odchod byl znovu impulzem
k přemýšlení, zda chceme ve vydávání pokračovat, a spějeme k
závěru, že je čas historii Kukátka, zejména toho tištěného,
uzavřít. Nelze vyloučit, že ještě někdy vydáme nějaké číslo
Kukátka elektronicky, ale rozhodně to neslibujeme a tímto
zimním číslem 2022 se s Vámi, milí čtenáři, loučíme.
Vaše redakce
 |
|
|
 |
